Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 663
projektů
Vypracované otázky z předmětu Občanské právo hmotné
«»
| Přípona .zip |
Typ vypracované otázky |
Stažené 2 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 5139 |
| Poslední úprava 23.02.2015 |
Zobrazeno 1 646 x |
Autor: petr.rajnoha |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
92,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Občanské právo hmotné
- Studijní obor:-
- Ročník:2. ročník
- Formát:Archiv souborů (.zip)
- Rozsah A4:90 stran
1. Právo objektivní, subjektivní, třídění systému práva (pr. hmotné, procesní, veřejné, soukromé, právní odvětví), struktura soukromého práva hmotného i procesního.
Právo objektivní - rozumíme se jím specifický společenský normativní systém, tj. systém norem (pravidel) společenského chování lidí, jeho dodržování je zabezpečeno státem (státní mocí). Normy tvořící součást objektivního práva se nazývají právní normy (jsou to právní příkazy, zákazy, dovolení určitého chování). Objektivní právo určitého státu se člení na různé subsystémy, které se označují jako právní odvětví. Občanské právo je jedním z nich. Občanské právo pak stanoví jak se lidé mají chovat v občanskoprávních vztazích.
Právo subjektivní - je odvozeno od práva objektivního. Právo ve smyslu subjektivním znamená míru a způsob možného chování subjektu práva, tj. člověka - osoby, fyzické či právnické osoby, které objektivní právo chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. Na rozdíl od práva objektivního subjektivní pr. nepodává odpověď na otázku, co je obecně po právu, nýbrž na otázku z hlediska určitého subjektu práva, tj. zda určitému konkrétními subjektu určité konkrétní právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nedovoleno se určitým způsobem chovat. V subjektivní právu, co se týče člověka platí: vše co není zákonem zakázáno, je po právu dovoleno!
Občanské právo rozlišuje právo hmotné a právo procesní, toto rozlišení se pak týká jak práva objektivního, tak práva subjektivního. Právo hmotné - je obecná soustava právních norem, které stanoví, jak se lidé mají ve společnosti chovat, aniž by takové chování vyžadovalo zásah státního orgánu.
Právo objektivní - rozumíme se jím specifický společenský normativní systém, tj. systém norem (pravidel) společenského chování lidí, jeho dodržování je zabezpečeno státem (státní mocí). Normy tvořící součást objektivního práva se nazývají právní normy (jsou to právní příkazy, zákazy, dovolení určitého chování). Objektivní právo určitého státu se člení na různé subsystémy, které se označují jako právní odvětví. Občanské právo je jedním z nich. Občanské právo pak stanoví jak se lidé mají chovat v občanskoprávních vztazích.
Právo subjektivní - je odvozeno od práva objektivního. Právo ve smyslu subjektivním znamená míru a způsob možného chování subjektu práva, tj. člověka - osoby, fyzické či právnické osoby, které objektivní právo chrání, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení. Na rozdíl od práva objektivního subjektivní pr. nepodává odpověď na otázku, co je obecně po právu, nýbrž na otázku z hlediska určitého subjektu práva, tj. zda určitému konkrétními subjektu určité konkrétní právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nedovoleno se určitým způsobem chovat. V subjektivní právu, co se týče člověka platí: vše co není zákonem zakázáno, je po právu dovoleno!
Občanské právo rozlišuje právo hmotné a právo procesní, toto rozlišení se pak týká jak práva objektivního, tak práva subjektivního. Právo hmotné - je obecná soustava právních norem, které stanoví, jak se lidé mají ve společnosti chovat, aniž by takové chování vyžadovalo zásah státního orgánu.
Klíčová slova:
občanské právo
bytové priestory
vlastnické právo
pluralita
dlužník
nájemní smlouva
Obsah:
- 1. Právo objektivní, subjektivní, třídění systému práva (pr. hmotné, procesní, veřejné, soukromé, právní odvětví), struktura soukromého práva hmotného i procesního.
2. Základní zásady soukromého práva - autonomie vůle účastníků práva, pacta sunt servanta, neminem leadere, zás. prevence, zás. ochrany dobré víry, ochrana slabší strany a další.
3. Prameny občanského práva, normy občanského práva, logická struktura pr. normy.
4. Právní normy kogentní a dispozitivní
5. Působnost právních norem
6. Výklad právních norem, analogie zákona, analogie práva, výklad autentický, soudní a vědecký.
7. Kauza a právní důvod, právní důvody (systematizace)
8. Členění úkonů
9. Právní úkony - vůle, projev
10. Pr. úkony jednostranné, dvou a vícestranné, adresované, neadresované, inter viros, morfia causa, úplatné, bezúplatné a smíšené, synallagmatické a asynallamagmatické, kauzální a abstraktní z hlediska existence kauzy, vyjádření kauzy a dokazování kauzy, formální a neformální, typické a (nominátní) a atypické (inominátní)
...
...
...
69. Členění právních skutečností působící zákon závazkových právních vztahů
70. Splnění dluhu
71. Započtení jednostranným právním úkonem, započtení dohodou
72. Odstoupení od smlouvy, výpověď
73. Privátní novace, dohoda o vzdání se práva či prominutí dluhu
74. Nemožnost plnění, smrt dlužníka a věritele, uplynutí doby, konsolidace
75. Kupní smlouva, směnná smlouva, darovací smlouva
76. Smlouva o dílo, smlouva o půjčce a výpůjčce
77. Nájemní smlouva
78. Příkazní smlouva, jednatelství bez příkazu, veřejná soutěž a veřejný příslib, pojistná smlouva