Vypracované otázky z předmětu Technologie slévarenství

1. Slévárenství - Podstata a cíle, rozdělení technologií, výroba forem, vtoková soustava, nálitkování, chladítka, model, druh a metody výroby jader, strojní zařízení, řízení a organizace slévárenských provozů, výroba tekutého kovu, lití, licí zařízení, vsázka, chladnutí odlitku, apretace, vady odlitků, tepelné zpracování.

Slévání - je způsob výroby kovových součástí, při kterém roztavený kov vlijeme do formy, jejíž dutina má přibližný tvar a velikost budoucího výrobku - odlitku.

Slévárenství je výrobní odvětví, které se zabývá výrobou kovových odlitků pomocí odlévání, tedy technologií, při které se roztavený kov lije do formy, jejíž dutina má tvar odvozený od tvaru budoucího odlitku.

Slévárenství - výroba odlitků jako dalších polotovarů pro další technologické zpracování, případně jako konečných výrobků. Smíšením různých rud se získá materiál s lepšími slévárenskými vlastnostmi (například nižší teplota tavení). Nejstarší odlitky vznikly tak, že byl roztavený kov odléván do hliněné nebo keramické formy. První bronzy byly dvousložkové (měď a zinek), v Egyptě byly i čtyř-složkové. Slévárenství je nejekonomičtějším způsobem přeměny materiálu ve výrobek. Odlitek má navíc tvarovou univerzálnost. Slévárenské technologie lze rozdělit z hlediska principu na klasické technologie, progresivní technologie výroby forem a progresivní technologie odlévání. Všechny progresivní technologie nám umožňují získat přesnější rozměry, větší kvalitu povrchu a větší mechanické vlastnosti v porovnání s klasickými metodami. K hlavním výhodám patří přímá cesta od suroviny k výrobku s nízkým počtem operací a meziproduktů, možnost zhotovit díly v široké škále hmotnosti, možnosti dosažení složitých tvarů jednoduchými operacemi, možnost výroby dutin a jiných prostorově náročných útvarů (žebrování, tvarově složité plochy), možnost úpravy materiálu (očkování, modifikování taveniny), možnost řízení tuhnutí, dále využíváme vysokou míru recyklovatelnosti, hospodárné využití i v kusové výrobě atd. Mezi nevýhody řadíme rozdíly v tloušťce stěn odlitku, které vedou k nerovnoměrnému chladnutí (rozdíly ve struktuře a vlastnostech), vznik pnutí, deformací, případně poruch souvislostí (trhlin, prasklin), pomalé chladnutí silnostěnných odlitků vede ke vzniku hrubé struktury, pro odstranění těchto nedostatků musíme leckdy použít další tepelné zpracování, další nevýhodou je nebezpečí výskytu vnitřních vad (staženiny, porezita, bubliny,…), což odstraňuje promyšlená konstrukce, zajištující vhodný postup tuhnutí, umístění nálitků a možnost odvodů plynů z formy a jader. Velké smrštění některých slitin vyžaduje používání mohutných nálitků, které snižují využití tekutého kovu a zvyšují pracnost, poslední nevýhodou je omezená přesnost a jakost dosahovaného povrchu. Odlitky jsou obvykle z šedé a bílé litiny, neželezných kovů, některých druhů plastu a skla. Materiál musí mít nízkou teplotu tavení, malou smrštivost a dobrou zabíhavost.