Zkušební otázky z Politologie

- politika
= praktická činnost, skrze niž lidé tvoří, chrání a mění pravidla veřejného života
- má tyto základní rysy: činnost kolektivní : spojená s autoritou a mocí : organizovaná : vycházející z určitých idejí : spojena s konfliktem a spoluprací : tvořivá a vzrušující činnost (Machiavelli)
- vztah člověka k politice:
- v zásadě ve třech rovinách:
1) člověk jako objekt politiky - všichni občané daného státu, kde se politika utváří
2) člověk jako subjekt politiky - politici nebo ti, pro které je politika životním zájmem
3) člověk jako politolog - neutrální postoj na základě vědeckého zájmu
- pojetí:

I 1) pracovní - z řec. „politiké“; dosáhnutí kolektivních rozhodnutí, jež jsou pro skupinu závazná; např. zájmové skupiny, politické strany, státy, nadnárodní organizace...; tvorba, změna a ochrana pravidel veřejného života; zahrnuje: místní, regionální, národní i nadnárodní vládní organizace a instituce : problematiku voleb, kampaní, lobbování : téma lidských práv, volného času, práce...
2) umění vládnout - z řec. „polis“ (městský stát); politika spjata se státem; např. kancléř Otto von Bismarck - stát je nejvyšší autorita s mocí politickou, zákonodárnou, náboženskou apod.; toto pojetí nepostihuje všechny oblasti, ve kterých se politika vyskytuje (občanská sdružení, zaměstnání...); např. politolog David Easton - politika řeší rozpor mezi neomezenými potřebami a omezenými zdroji => řešení: diktátem nebo konsensem; toto pojetí vnímá stát jako nezávislého aktéra světové politiky, a tudíž ignoruje mezinárodní faktory
3) věc veřejná - ztotožnění politiky s veřejným životem; státní instituce: vládní aparát, soudy, policie, armáda, systém sociálního zabezpečení...; finance od veřejnosti (daně); účel je vytvoření spravedlivé společnosti, která sleduje dobro polis
4) kompromis a konsenzus - metoda řešení sporů na základě vyjednávání a kompromisu; bez násilí; stoupenec: Bernard Brick; pozitivní pohled
5) moc - nejradikálnější pojetí; přinucení někoho udělat něco, co by jinak neudělal