Carnapova disertační práce o prostoru - Pokus o oponentský posudek

Mezi významné filosofy, kteří na počátku 20. stol. vykonali obrat k jazyku, a tím stanuli u zrodu analytické myšlenkové tradice, patří nepochybně i Rudolf Carnap. Carnapova konverze, jíž se zde budeme podrobněji zabývat, má svoje zajímavé specifikum. To je dáno především tím, že Carnap vědecky vyrostl v prostředí německé filosofie počátku 20. stol., které bylo pod silným myšlenkovým vlivem Imanuela Kanta a na něj navazujících novokantovských škol. Je však třeba dodat, že podstatnou roli při utváření ideového klimatu doby sehrálo i stále silnější působení fenomenologické tradice, jejímž čelním představitelem byl Edmund Husserl. Specifikem Carnapovy cesty k nové filosofii je tudíž postupné vymaňování se z těchto v tehdejším Německu jistě nejsilnějších intelektuálních vlivů. Oblast, v níž se začal Carnap od německé filosofické tradice vzdalovat, je pak předurčena jeho nefilosofickými zájmy: v době svých studií na universitě v Jeně se totiž vedle filosofie rovněž intenzivně zabýval fyzikou, matematikou a logikou. K opuštění kantovských, ale i husserlovských pozic proto došlo díky úvahám o základech matematiky a fyziky.